Letošní rok s sebou přinesl spoustu témat souvisejících nějakým způsobem s ekologií. A o velké části z nich se dá říct, že jeden extrém nahrazují druhým. Jedním z takových témat byly v posledních měsících i trávníky. Takže – sekat nebo nesekat?
Na sociálních sítích, ale třeba i v reálném životě, jste se možná setkali s odsuzováním a zesměšňováním obyvatel satelitních městeček a vesnic, kteří úzkostlivě sekají svoje zelené pažity před domem i za ním na výšku 4,97 milimetru a přesahující stébélka zastřihávají nůžtičkami na nehty. Ostatně, třeba takoví Švédi, jak se autor tohoto článku přesvědčil na vlastní oči, už ani nůžtičky nepotřebují – velká část z nich si pořídila velký hit letošního roku, robotickou sekačku, která přesahující stébélka stříhá pravidelně bez jejich přičinění.
Utahovat si z takového perfekcionismu je do jisté míry zdravé, jenže letošní rok přinesl trochu jiný extrém, tentokrát na opačné misce vah. Starostové měst, obcí a městských částí, jmenovitě třeba Prahy 6 tak pro letošek přišli s „objevným“ zjištěním, že příliš nízký trávník nezachycuje vodu a přispívá tak ke zvyšování teploty a snižování vlhkosti vzduchu především v urbanizovaných zónách.
Jejich řešení je právě ten opačný extrém – nechat všechny volné plochy zarůst co možná nejvyšším porostem zeleně. Prostě taková džungle uprostřed města. Což s sebou ovšem přináší další problémy. Kromě klíšťat třeba komplikace pro alergiky, větší prostor pro skrytí odpadků nebo šíření invazních druhů, které vysemeňují právě tehdy, když nedochází k preventivnímu sečení.
Tak co tedy – síct nebo nesíct? Toť otázka, na kterou nelze podat jednoznačnou odpověď. Záleží zkrátka na konkrétní situaci. I o takovou louku je třeba se starat – ta vám na místě městského trávníku bez vhodné péče prostě nevyroste. Proto je třeba se řídit selským rozumem a co se týče zástupců měst, radit se s odborníky. I ti už často chaotické počínání radnic začínají kritizovat.
