Home / Upcycling Info / Význam upcyklace v cirkulární ekonomice a její propojení s teorií Zero Waste

Význam upcyklace v cirkulární ekonomice a její propojení s teorií Zero Waste

Ochrana zdrojů, stromVíte, jak vznikl trend upcyklace? Jaká je role upcyklace v cirkulární ekonomice? A jak upcyklace souvisí s teorií Zero Waste? Vše se dozvíte v přepisu autorského článku, který byl publikován v červnovém vydání magazínu Odpadové fórum.

Upcyklace je pro mnohé naprosto neznámým pojmem. Při zvyšujícím se využívání vzácných zdrojů a rostoucí produkci opadů je však upcyklace jedním z prostředků, který pomáhá využívat produkty po skončení jejich doby životnosti. Víte, jak upcyklace vznikla a jaká je její role v ekonomice?

Když staré věci mají nový užitek

Upcyklace se v poslední době stává čím dál více používanějším pojmem. A to především ve spojení s efektivním využíváním zdrojů či snižováním odpadové zátěže. Upcyklace se totiž zabývá přeměnou vysloužilých a již nepotřebných produktů na produkty s vyšší užitnou hodnotou.

Z této základní myšlenky pramení také samotný název Up-Cycle neboli vrácení produktu do koloběhu užívání s novou přidanou hodnotou. Tím se upcyklace liší od příbuzného pojmu recyklace, jehož podstatnou je takzvaný Re-Cycle neboli navrácení recyklovaných materiálů do koloběhu výroby produktů.

Analogií obou pojmů je snížení vzniku opadů, minimalizace ekologické zátěže a opětovné využívání výrobních zdrojů. V tomto případě materiálů, kterými jsou kov, papír, sklo, textil, plasty a další suroviny. Rozdíl mezí recyklací a upcyklací je však v tom, že během recyklace jsou vynakládány další výrobní faktory, kterými jsou práce, značné množství energie a mnohdy i nemalý kapitál, pro opětovné získání vstupních surovin potřebných k výrobě nových produktů. Vedle toho upcyklace pracuje přímo s komponenty jednotlivých produktů, jejichž životní cyklus již skončil. Tím dochází především k energetickým úsporám. Na druhou stranu jsou kladeny vysoké nároky na invenci při vylepšení a opětovném využívání vysloužilých produktů.

Hlavním kritériem upcyklace je tedy zachování původních materiálů, ze kterých lze vyrobit nové produkty s vyšší přidanou hodnotou.

Tento směr se netýká pouze trvale udržitelné výroby či snížení odpadové zátěže. Upcyklace se řadí k postmoderním myšlenkovým směrům, které zasahují do filozofie, literatury i výtvarného umění. V neposlední řadě jsou aspekty efektivního využívání zdrojů pro mnohé životním stylem 21. století.

Původ upcyklace pramení z nedostatku zdrojů

První základy upcyklace bychom možná již nalezli ve starověku či v mnohem dřívějších dobách. Co však víme jistě je, že nejrůznější formy upcyklace se objevovaly v období velké hospodářské krize a za druhé světové války v první polovině 20. století. Právě oslabení regionálních ekonomik, kdy si lidé nemohli dovolit základní zboží a vybavení, vedlo k improvizacím v téměř všech oblastech lidského života.

Lidé si proto rychle oblíbili techniky, jak z volných materiálů levným a nenáročným způsobem zachránit oblečení pro sebe a své děti, renovovat nábytek nebo jinou formou využít staré produkty. Velkými inovátory byly hlavně ženy, které si například ze starých šatů vyráběly kuchyňské zástěry nebo různými způsoby nahrazovaly nedostupné vybavení kuchyně a domácnosti.

Novodobé základy této teorie v pojetí, které známe dnes, položil Reiner Pilz z německé technologické společnosti Pilz GmbH. Reiner Pilz v roce 1994 publikoval novinový článek v deníku Salvo[1], ve kterém se zabýval myšlenkou, že moderní společnost potřebuje takový druh recyklace, který přinese vyšší užitnou hodnotu, nezatíží životní prostředí a zachová výrobní zdroje. Tímto Reiner Pilz poprvé veřejně použil termín upcyklace.

Teorii rozvíjí McDonough a Braungart

Později teorii upcyklace na přelomu 20. a 21. století rozvíjejí architekti William McDonough a chemik Michael Braungart v knize Cradle to Cradle: Remaking the Way We Make Things neboli volně přeloženo „Od kolébky ke kolébce: Přeměna cest, kterými vyrábíme produkty“.

McDonough s Braungartem se zasloužili o uvedení upcyklace do povědomí pop kultury, kdy jejich pojetí vybízí k transformaci průmyslu prostřednictvím ekologicky inteligentního designu.

V roce 2013 vydává dvojice knihu The Upcycle: Beyond Sustainbility – Designing for Abundance, volně přeloženo „Upcyklace: Nad hranicí udržitelnosti – navrhování pro hojnost“. V knize autoři fascinujícím způsobem představují scénáře, ve kterých lidé jsou více než pouhými konzumenty služeb a ekonomických statků, ale také se významně podílejí na procesu šetrné výroby s efektivním využitím zdrojů, až po plánované zužitkování věcí po skončení jejich životního cyklu.

McDonough a Braungart přitom nejsou ortodoxními environmentalisty, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ve své filozofii považují ekonomický růst za správný a nezbytný pro vývoj společnosti. Klíčem k udržitelnému rozvoji je však racionální navrhování produktů, které po vyčerpání jejich užitných vlastností neskončí na skládkách, ale budou znova v jiné formě využitelné. Tato teorie je známa jako Waste equals food neboli „odpad = potrava, která patří k základním principům fungování přírody.

  Význam upcyklace v ekonomice

Upcyklace má ve společnosti 21. století důležitou a do budoucna nezastupitelnou roli. V současné době je však upcyklace prozatím brána spíše jako hobby kreativních jednotlivců, kteří ze starých věcí vyrábí nápadité produkty, než plnohodnotný nástroj k trvale udržitelné výrobě a zachování ekonomických zdrojů.

Upcyklace ale není pouze o jednotlivcích. Tento druh nakládání s výrobky po skončení jejich životního cyklu má tendenci stát se významnou součástí ekonomiky. Ostatně pro trvale udržitelnou výrobu, hospodářský růst a zachování přírodních zdrojů je upcyklace společně s recyklací velmi důležitou součástí cirkulární ekonomiky.

Pro zavedení cirkulární ekonomiky, byť pouze ve startovacích mikroprojektech, je nutné od základu změnit koncept myšlení nad výrobou. Tradiční produkční koncept totiž spočívá v lineárním principu Cradle to Grave, kdy odpad vzniká jak na konci řetězce v podobě použitého výrobku, tak i během výrobního procesu a životního cyklu výrobku. Těmito odpady jsou zplodiny vzniklé výrobou a přepravou, přebytky z výroby a především obalový materiál.

Pro cirkulární ekonomiku je však důležité, aby se o budoucím použití vysloužilého produktu uvažovalo již před jeho navržením a výrobou. Produkční řetězec neboli spíše okruh totiž spočívá v možnosti separace jednotlivých částí produktu na součástky a zdravotně nezávadné materiály, z kterých půjde vyrobit výrobek ve srovnatelné kvalitě, jako byl ten původní. Forma upcyklace je proto jedním z nástrojů, které významně dovedou přispět v cirkulární ekonomice.

Nakládání s odpady podle teorie Zero Waste

Nedílnou součástí trvale udržitelné výroby a cirkulární ekonomiky je samotné nakládání s odpady. Respektive snaha v co největší míře omezit vznik odpadů. Této koncepci se věnuje teorie Zero Waste, která podporuje obnovu a využitelnost zdrojů. Cílem teorie Zero Waste je zamezit plýtvání se zdroji. Produkty po skončení svého životního cyklu by proto neměly končit na skládkách a ve spalovnách. U produktů po skončení své životnosti by mělo dojít k redesignu a k hledání nové užitné hodnoty.

Zero Waste zároveň představuje ekonomickou alternativu, a to ať už pro průmyslovou výrobu nebo společenské systémy na úrovni států a ekonomických regionů, které jsou závislé na neustálém doplňování zdrojů.

Efektivní hospodaření s omezenými ekonomickými zdroji

Základním pojetím ekonomie je efektivní hospodaření se svěřenými zdroji, mezi které patří půda, práce a kapitál. Z pohledu Zero Waste se pozornost nejvíce soustřeďuje na efektivní využívání přírodních zdrojů. Z dlouhodobého hlediska je využívání přírodního bohatství ekonomicky i sociálně neudržitelné. Přírodní zdroje nelze donekonečna ekonomicky využívat. Těžit nerostná bohatství, vyrábět z nich produkty, spotřebovávat je a v konečné fázi přeměňovat na odpad nelze bez následků.

Uplatnění teorie Zero Waste v praxi

Teorie Zero Waste vede k etickému, hospodárnému a efektivnímu využívání zdrojů s cílem dosáhnout či napodobit přírodní cykly, ve kterých vyřazené materiály slouží jako zdroj pro další využití. A právě upcyklace je jednou z možných forem pro aplikaci teorie Zero Waste.

Mezi praktické příklady Zero Waste například patří nakupování potravin do vlastních obalů, používání látkových tašek, pití nápojů z vlastních lahví místo PET obalů, které skončí v koši, používání látkových ubrousků při stolování a celkový přechod od užívání jednorázových produktů.

 V budoucnu bude upcyklace nepostradatelná

Upcyklace je poměrně novým směrem, jejíž význam je prozatím nedoceněný. Do budoucna je však upcyklace společně s efektivním hospodařením se zdroji a minimalizací odpadové zátěže nepostradatelným faktorem trvale udržitelné výroby.

[1] http://www.salvoweb.com/files/salvonews/sn99v3.pdf

Článek byl publikován v magazínu Odpadové fórum
Autor: Ing. Jiří Aujezdský, DiS. – provozovatel serveru UpCycling.cz

Magazín Odpadové fórum
Magazín Odpadové fórum

Up2

Tip

Proč je upcycling populární?

 V širší povědomí se upcycling dostal již dávno před vznikem svého názvu, především v oslabeních regionálních …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *